O Portugalsku jsem toho nikdy moc nevěděl. Znal jsem sice zcela bezpečně tamní vlajku a základní zeměpisné údaje, ale ze života tamních lidí jsem neměl mnoho informací. Poprvé jsem se k Portugalsku více přiblížil, když můj kamarád a bývalý spolužák ze strojní průmyslovky Jan Suchopárek spolu s ostatními kluky zvítězil nad Portugalskem v legendárním turnaji Euro 96 (Mistrovství Evropy ve fotbale). Zápas tehdy rozhodl Karel Poborský svým famózním lobem a podotýkám, že ti kluci to dotáhli až do finále, což je největší úspěch českého fotbalu od roku 1976.
Podruhé mě tato země zaujala ve filmu „Láska nebeská“. Tam vystupuje skutečná Portugalka, která loví v ledové vodě vodní plochy rozptýlené knižní archy svému spolubydlícímu spisovateli poté, co je tam zanesl vítr. Zamilovaná dívka svého spolubydlícího nakonec opouští a ten si až na Vánoce uvědomí, co ztratil, načež vycestuje letecky do Portugalska a v jejím rodném jazyce jí žádá o ruku. Je to úžasně zpracovaná filmová scéna, která mi trochu přiblížila tamní obyvatele v jejich přirozeném prostředí. Kdybych se do Portugalska chtěl odstěhovat, stěhování do Portugalska bych možná také posunul na období vánočních svátků.
Tehdy tam totiž není takové vedro a usnadnil bych si tím spoustu starostí. Stěhovací proces bych ovšem svěřil profesionálům. Postaral bych se pouze o to nejnutnější, tedy o balení věcí do kartonových krabic a o administrativní záležitosti, které stěhováci za mě zařídit nemohou. Jde zejména o nové doklady, smlouvy s dodavateli energií a nájemní smlouvy. Zároveň bych se ale nezapomněl rozloučit se svými přáteli, protože ani pobyt v Portugalsku by nic nezměnil na tom, že mi na nich záleží a nejsou pro mě jen cizími lidmi. Uspořádal bych na rozloučenou posezení s vhodným občerstvením a navrhl bych jim v Portugalsku prázdninový pobyt v mém domě v průběhu letní dovolenkové sezóny.