Mít dítě je nejdůležitějším posláním každé ženy. O tom je alespoň přesvědčeno mnoho lidí, kteří, ať už vědomě či podvědomě, věří, že porod je tím hlavním, co by měla každá žena udělat. Proto, když se některá rozhodne zůstat bezdětná, snese se na ni často ostrá palba kritiky. A pokud děti mít nemůže, například ze zdravotních důvodů, je okamžitě všemi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápí či nikoliv.

U mužů se s něčím takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové míře. Pokud chlap řekne, že se ještě necítí na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatní budou z velké části s pochopením přikyvovat. Pokud to samé však řekne žena, dostane se jí nepříjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikají. Zdá se, že pokud nemáme dítě do určitého věku, obvykle do třiceti let, pak jsme považovány za „divné“.

Proč je ale naše společnost takto nastaven? Co nám brání v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopení jako mužům a uvědomili si, že do toho, zda bude mít potomka či nikoliv nám v podstatě nic není? Důvod je zakořeněn v naší kultuře, a to v podstatě již od starověku.

Z historického hlediska tomu není až tak dávno, kdy muž byl hlavním živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o děti a domácnost. Jejím hlavním úkolem pak bylo přivést na svět a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékařské péče nebyla na taková, jako dnes, a dětská úmrtnost byla podstatně vyšší, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.

Dnes se však situace změnila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a mají stejnou možnost dělat kariéru. Ovšem v podvědomí lidí je stále zafixováno, že jejich hlavní úlohou je plodit děti. A žena, která tuto povinnost nesplní, není „úplná“.

Samozřejmě, dnes je to hloupé a zastaralé myšlení, zvláště když vezmeme v úvahu přelidnění planety. Nezdá se však, že bychom se jej v blízké budoucnosti zbavili.

Mít dítě je nejdůležitějším posláním každé ženy. O tom je alespoň přesvědčeno mnoho lidí, kteří, ať už vědomě či podvědomě, věří, že porod je tím hlavním, co by měla každá žena udělat. Proto, když se některá rozhodne zůstat bezdětná, snese se na ni často ostrá palba kritiky. A pokud děti mít nemůže, například ze zdravotních důvodů, je okamžitě všemi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápí či nikoliv.

U mužů se s něčím takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové míře. Pokud chlap řekne, že se ještě necítí na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatní budou z velké části s pochopením přikyvovat. Pokud to samé však řekne žena, dostane se jí nepříjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikají. Zdá se, že pokud nemáme dítě do určitého věku, obvykle do třiceti let, pak jsme považovány za „divné“.

Proč je ale naše společnost takto nastaven? Co nám brání v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopení jako mužům a uvědomili si, že do toho, zda bude mít potomka či nikoliv nám v podstatě nic není? Důvod je zakořeněn v naší kultuře, a to v podstatě již od starověku.

Z historického hlediska tomu není až tak dávno, kdy muž byl hlavním živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o děti a domácnost. Jejím hlavním úkolem pak bylo přivést na svět a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékařské péče nebyla na taková, jako dnes, a dětská úmrtnost byla podstatně vyšší, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.

Dnes se však situace změnila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a mají stejnou možnost dělat kariéru. Ovšem v podvědomí lidí je stále zafixováno, že jejich hlavní úlohou je plodit děti. A žena, která tuto povinnost nesplní, není „úplná“.

Samozřejmě, dnes je to hloupé a zastaralé myšlení, zvláště když vezmeme v úvahu přelidnění planety. Nezdá se však, že bychom se jej v blízké budoucnosti zbavili.

Mít dítě je nejdůležitějším posláním každé ženy. O tom je alespoň přesvědčeno mnoho lidí, kteří, ať už vědomě či podvědomě, věří, že porod je tím hlavním, co by měla každá žena udělat. Proto, když se některá rozhodne zůstat bezdětná, snese se na ni často ostrá palba kritiky. A pokud děti mít nemůže, například ze zdravotních důvodů, je okamžitě všemi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápí či nikoliv.

U mužů se s něčím takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové míře. Pokud chlap řekne, že se ještě necítí na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatní budou z velké části s pochopením přikyvovat. Pokud to samé však řekne žena, dostane se jí nepříjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikají. Zdá se, že pokud nemáme dítě do určitého věku, obvykle do třiceti let, pak jsme považovány za „divné“.

Proč je ale naše společnost takto nastaven? Co nám brání v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopení jako mužům a uvědomili si, že do toho, zda bude mít potomka či nikoliv nám v podstatě nic není? Důvod je zakořeněn v naší kultuře, a to v podstatě již od starověku.

Z historického hlediska tomu není až tak dávno, kdy muž byl hlavním živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o děti a domácnost. Jejím hlavním úkolem pak bylo přivést na svět a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékařské péče nebyla na taková, jako dnes, a dětská úmrtnost byla podstatně vyšší, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.

Dnes se však situace změnila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a mají stejnou možnost dělat kariéru. Ovšem v podvědomí lidí je stále zafixováno, že jejich hlavní úlohou je plodit děti. A žena, která tuto povinnost nesplní, není „úplná“.

Samozřejmě, dnes je to hloupé a zastaralé myšlení, zvláště když vezmeme v úvahu přelidnění planety. Nezdá se však, že bychom se jej v blízké budoucnosti zbavili.

Mít dítě je nejdůležitějším posláním každé ženy. O tom je alespoň přesvědčeno mnoho lidí, kteří, ať už vědomě či podvědomě, věří, že porod je tím hlavním, co by měla každá žena udělat. Proto, když se některá rozhodne zůstat bezdětná, snese se na ni často ostrá palba kritiky. A pokud děti mít nemůže, například ze zdravotních důvodů, je okamžitě všemi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápí či nikoliv.

U mužů se s něčím takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové míře. Pokud chlap řekne, že se ještě necítí na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatní budou z velké části s pochopením přikyvovat. Pokud to samé však řekne žena, dostane se jí nepříjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikají. Zdá se, že pokud nemáme dítě do určitého věku, obvykle do třiceti let, pak jsme považovány za „divné“.

Proč je ale naše společnost takto nastaven? Co nám brání v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopení jako mužům a uvědomili si, že do toho, zda bude mít potomka či nikoliv nám v podstatě nic není? Důvod je zakořeněn v naší kultuře, a to v podstatě již od starověku.

Z historického hlediska tomu není až tak dávno, kdy muž byl hlavním živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o děti a domácnost. Jejím hlavním úkolem pak bylo přivést na svět a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékařské péče nebyla na taková, jako dnes, a dětská úmrtnost byla podstatně vyšší, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.

Dnes se však situace změnila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a mají stejnou možnost dělat kariéru. Ovšem v podvědomí lidí je stále zafixováno, že jejich hlavní úlohou je plodit děti. A žena, která tuto povinnost nesplní, není „úplná“.

Samozřejmě, dnes je to hloupé a zastaralé myšlení, zvláště když vezmeme v úvahu přelidnění planety. Nezdá se však, že bychom se jej v blízké budoucnosti zbavili.

Mít dítě je nejdůležitějším posláním každé ženy. O tom je alespoň přesvědčeno mnoho lidí, kteří, ať už vědomě či podvědomě, věří, že porod je tím hlavním, co by měla každá žena udělat. Proto, když se některá rozhodne zůstat bezdětná, snese se na ni často ostrá palba kritiky. A pokud děti mít nemůže, například ze zdravotních důvodů, je okamžitě všemi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápí či nikoliv.

U mužů se s něčím takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové míře. Pokud chlap řekne, že se ještě necítí na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatní budou z velké části s pochopením přikyvovat. Pokud to samé však řekne žena, dostane se jí nepříjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikají. Zdá se, že pokud nemáme dítě do určitého věku, obvykle do třiceti let, pak jsme považovány za „divné“.

Proč je ale naše společnost takto nastaven? Co nám brání v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopení jako mužům a uvědomili si, že do toho, zda bude mít potomka či nikoliv nám v podstatě nic není? Důvod je zakořeněn v naší kultuře, a to v podstatě již od starověku.

Z historického hlediska tomu není až tak dávno, kdy muž byl hlavním živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o děti a domácnost. Jejím hlavním úkolem pak bylo přivést na svět a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékařské péče nebyla na taková, jako dnes, a dětská úmrtnost byla podstatně vyšší, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.

Dnes se však situace změnila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a mají stejnou možnost dělat kariéru. Ovšem v podvědomí lidí je stále zafixováno, že jejich hlavní úlohou je plodit děti. A žena, která tuto povinnost nesplní, není „úplná“.

Samozřejmě, dnes je to hloupé a zastaralé myšlení, zvláště když vezmeme v úvahu přelidnění planety. Nezdá se však, že bychom se jej v blízké budoucnosti zbavili.

Mít dítě je nejdůležitějším posláním každé ženy. O tom je alespoň přesvědčeno mnoho lidí, kteří, ať už vědomě či podvědomě, věří, že porod je tím hlavním, co by měla každá žena udělat. Proto, když se některá rozhodne zůstat bezdětná, snese se na ni často ostrá palba kritiky. A pokud děti mít nemůže, například ze zdravotních důvodů, je okamžitě všemi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápí či nikoliv.

U mužů se s něčím takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové míře. Pokud chlap řekne, že se ještě necítí na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatní budou z velké části s pochopením přikyvovat. Pokud to samé však řekne žena, dostane se jí nepříjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikají. Zdá se, že pokud nemáme dítě do určitého věku, obvykle do třiceti let, pak jsme považovány za „divné“.

Proč je ale naše společnost takto nastaven? Co nám brání v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopení jako mužům a uvědomili si, že do toho, zda bude mít potomka či nikoliv nám v podstatě nic není? Důvod je zakořeněn v naší kultuře, a to v podstatě již od starověku.

Z historického hlediska tomu není až tak dávno, kdy muž byl hlavním živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o děti a domácnost. Jejím hlavním úkolem pak bylo přivést na svět a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékařské péče nebyla na taková, jako dnes, a dětská úmrtnost byla podstatně vyšší, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.

Dnes se však situace změnila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a mají stejnou možnost dělat kariéru. Ovšem v podvědomí lidí je stále zafixováno, že jejich hlavní úlohou je plodit děti. A žena, která tuto povinnost nesplní, není „úplná“.

Samozřejmě, dnes je to hloupé a zastaralé myšlení, zvláště když vezmeme v úvahu přelidnění planety. Nezdá se však, že bychom se jej v blízké budoucnosti zbavili.

Mít dítě je nejdůležitějším posláním každé ženy. O tom je alespoň přesvědčeno mnoho lidí, kteří, ať už vědomě či podvědomě, věří, že porod je tím hlavním, co by měla každá žena udělat. Proto, když se některá rozhodne zůstat bezdětná, snese se na ni často ostrá palba kritiky. A pokud děti mít nemůže, například ze zdravotních důvodů, je okamžitě všemi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápí či nikoliv.

U mužů se s něčím takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové míře. Pokud chlap řekne, že se ještě necítí na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatní budou z velké části s pochopením přikyvovat. Pokud to samé však řekne žena, dostane se jí nepříjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikají. Zdá se, že pokud nemáme dítě do určitého věku, obvykle do třiceti let, pak jsme považovány za „divné“.

Proč je ale naše společnost takto nastaven? Co nám brání v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopení jako mužům a uvědomili si, že do toho, zda bude mít potomka či nikoliv nám v podstatě nic není? Důvod je zakořeněn v naší kultuře, a to v podstatě již od starověku.

Z historického hlediska tomu není až tak dávno, kdy muž byl hlavním živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o děti a domácnost. Jejím hlavním úkolem pak bylo přivést na svět a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékařské péče nebyla na taková, jako dnes, a dětská úmrtnost byla podstatně vyšší, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.

Dnes se však situace změnila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a mají stejnou možnost dělat kariéru. Ovšem v podvědomí lidí je stále zafixováno, že jejich hlavní úlohou je plodit děti. A žena, která tuto povinnost nesplní, není „úplná“.

Samozřejmě, dnes je to hloupé a zastaralé myšlení, zvláště když vezmeme v úvahu přelidnění planety. Nezdá se však, že bychom se jej v blízké budoucnosti zbavili.

Mít dítě je nejdůležitějším posláním každé ženy. O tom je alespoň přesvědčeno mnoho lidí, kteří, ať už vědomě či podvědomě, věří, že porod je tím hlavním, co by měla každá žena udělat. Proto, když se některá rozhodne zůstat bezdětná, snese se na ni často ostrá palba kritiky. A pokud děti mít nemůže, například ze zdravotních důvodů, je okamžitě všemi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápí či nikoliv.

U mužů se s něčím takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové míře. Pokud chlap řekne, že se ještě necítí na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatní budou z velké části s pochopením přikyvovat. Pokud to samé však řekne žena, dostane se jí nepříjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikají. Zdá se, že pokud nemáme dítě do určitého věku, obvykle do třiceti let, pak jsme považovány za „divné“.

Proč je ale naše společnost takto nastaven? Co nám brání v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopení jako mužům a uvědomili si, že do toho, zda bude mít potomka či nikoliv nám v podstatě nic není? Důvod je zakořeněn v naší kultuře, a to v podstatě již od starověku.

Z historického hlediska tomu není až tak dávno, kdy muž byl hlavním živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o děti a domácnost. Jejím hlavním úkolem pak bylo přivést na svět a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékařské péče nebyla na taková, jako dnes, a dětská úmrtnost byla podstatně vyšší, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.

Dnes se však situace změnila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a mají stejnou možnost dělat kariéru. Ovšem v podvědomí lidí je stále zafixováno, že jejich hlavní úlohou je plodit děti. A žena, která tuto povinnost nesplní, není „úplná“.

Samozřejmě, dnes je to hloupé a zastaralé myšlení, zvláště když vezmeme v úvahu přelidnění planety. Nezdá se však, že bychom se jej v blízké budoucnosti zbavili.

Mít dítě je nejdůležitějším posláním každé ženy. O tom je alespoň přesvědčeno mnoho lidí, kteří, ať už vědomě či podvědomě, věří, že porod je tím hlavním, co by měla každá žena udělat. Proto, když se některá rozhodne zůstat bezdětná, snese se na ni často ostrá palba kritiky. A pokud děti mít nemůže, například ze zdravotních důvodů, je okamžitě všemi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápí či nikoliv.

U mužů se s něčím takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové míře. Pokud chlap řekne, že se ještě necítí na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatní budou z velké části s pochopením přikyvovat. Pokud to samé však řekne žena, dostane se jí nepříjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikají. Zdá se, že pokud nemáme dítě do určitého věku, obvykle do třiceti let, pak jsme považovány za „divné“.

Proč je ale naše společnost takto nastaven? Co nám brání v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopení jako mužům a uvědomili si, že do toho, zda bude mít potomka či nikoliv nám v podstatě nic není? Důvod je zakořeněn v naší kultuře, a to v podstatě již od starověku.

Z historického hlediska tomu není až tak dávno, kdy muž byl hlavním živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o děti a domácnost. Jejím hlavním úkolem pak bylo přivést na svět a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékařské péče nebyla na taková, jako dnes, a dětská úmrtnost byla podstatně vyšší, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.

Dnes se však situace změnila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a mají stejnou možnost dělat kariéru. Ovšem v podvědomí lidí je stále zafixováno, že jejich hlavní úlohou je plodit děti. A žena, která tuto povinnost nesplní, není „úplná“.

Samozřejmě, dnes je to hloupé a zastaralé myšlení, zvláště když vezmeme v úvahu přelidnění planety. Nezdá se však, že bychom se jej v blízké budoucnosti zbavili.

Mít dítě je nejdůležitějším posláním každé ženy. O tom je alespoň přesvědčeno mnoho lidí, kteří, ať už vědomě či podvědomě, věří, že porod je tím hlavním, co by měla každá žena udělat. Proto, když se některá rozhodne zůstat bezdětná, snese se na ni často ostrá palba kritiky. A pokud děti mít nemůže, například ze zdravotních důvodů, je okamžitě všemi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápí či nikoliv.

U mužů se s něčím takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové míře. Pokud chlap řekne, že se ještě necítí na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatní budou z velké části s pochopením přikyvovat. Pokud to samé však řekne žena, dostane se jí nepříjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikají. Zdá se, že pokud nemáme dítě do určitého věku, obvykle do třiceti let, pak jsme považovány za „divné“.

Proč je ale naše společnost takto nastaven? Co nám brání v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopení jako mužům a uvědomili si, že do toho, zda bude mít potomka či nikoliv nám v podstatě nic není? Důvod je zakořeněn v naší kultuře, a to v podstatě již od starověku.

Z historického hlediska tomu není až tak dávno, kdy muž byl hlavním živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o děti a domácnost. Jejím hlavním úkolem pak bylo přivést na svět a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékařské péče nebyla na taková, jako dnes, a dětská úmrtnost byla podstatně vyšší, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.

Dnes se však situace změnila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a mají stejnou možnost dělat kariéru. Ovšem v podvědomí lidí je stále zafixováno, že jejich hlavní úlohou je plodit děti. A žena, která tuto povinnost nesplní, není „úplná“.

Samozřejmě, dnes je to hloupé a zastaralé myšlení, zvláště když vezmeme v úvahu přelidnění planety. Nezdá se však, že bychom se jej v blízké budoucnosti zbavili.